Mít či nemít....sourozence?
Před nedávnem, přesněji řečeno asi v pátek večer, jsem neoficiálně stvrdil nalezení již čtvrtého, avšak neoficiálního sourozence. No a vzhledem ke skutečnosti, že vlastně budu Karlův první sourozenec, říkejme mu třebas Karel, poněvadž mu nikdo nevrací ty hnědý podšálky, tak jsem mu slíbil, že ho obeznámím s výhodami a nástrahami tohoto vztahu.
Bohužel, možná bohudík, jsem nejmladším synem svých rodičů, jak oni sami říkají, jsem to takový vejškrabek, takže se na téma sourozenci mrknu z tohoto pohledu. Začněme třeba od levého konce lana, tj. nejlépe od narození, respektive útlého dětského věku, řekněme, že mám na mysli děti, jimž jsou max. 4 let. V těchto letech člověk nevnímá, že vůbec nějakého sourozence má, ale bezesporu to přináší především skvělé výhody, je to totiž další člověk, se kterým se můžeme vyblbnout, kterého můžeme tahat za vlasy, jemuž můžeme vytahat celou šatní skříň. Krom těchto radostí jsme však vystaveni nebezpečí ataku ze strany svého staršího brášky či sestřičky. No a když už člověk dostal za takovéto zlobení nějakou tu na zadek či na tvář, tak si to stejně nepamatoval a za pět minut dělal stejnou vylomeninu znova. Běžnou praxí v mém případě byla ale na druhou stranu také různá drastická fyzická mučení, tj. válečky, nebo např. velmi oblíbená Praha, to je taková super věc na protažení krční páteře, starší bratr mě přiložil ruce na uši, sevřel pevně hlavu a už mě táhl směrem vzhůru. Prostě sranda, tedy hlavně pro bratra. Obrovskou výhodou však bylo to, že si tyhle zážitky člověk moc nepamatuje.
V pozdějších letech tato výhoda odpadá, tj. pamatujete si každý detail. Také se stupňuje intenzita a frekvence mučení. Fajn však je, že už se od svých sourozenců začínáte učit, tj. sledujete co a jak dělat, občas pomůžete v dílně, to když je potřeba nějakej přidavač. Super se mi také jevilo to, že dostáváte na Vánoce spoustu dárků, tedy obzvláště když máte starších sourozenců více, to je pak prostě paráda. V dalších letech se v soubojích vyrovnávají síly a občas jste schopni svého staršího brášku pořádně zbít, když se vám pak chlubí s modřinami, tak těch šarvátek člověk chvilku lituje, ale vážně jenom chvilku. Pak nastane období, kdy už to přestává být taková sranda a člověk je ,,nucen,, vypomáhat více svému sourozenci, např. když si staví domeček či pracuje doma v dílně apod. Slovíčko nucen jsem dal do uvozovek z toho důvodu, že si brzo začnete uvědomovat, že když sourozenec v mládí pomáhal vám, tak vy teď musíte pomáhat jemu. Ale stejně prostě si ceníte toho, že máte někoho, kdo vám poradí, podělí se o krupicovou kaši na talíři, o peníze, o auto, o slečnu samozřejmě nikoliv.
Jak to tak pročítám, tak vidím, že je to takové neslané a nemastné, ale chtěl jsem zkrátka říci, že je fajn míti sourozence. A ať už je to sourozenec starší či mladší, vždycky je to paráda. Takže, vy co jste jedináčci, koukejte si sehnat spřízněnou duši, nařízněte si zápěstí a není co řešit, sestra či bratr je v ten moment na světě.
© D.Šustr
Jsem dojat :o)
(Karel, 2. 3. 2007 9:48)