Sláva
Dnešní uspěchaný svět, točící se především kolem peněz, netvoří jen naprosto neznámí jedinci jejichž osudy a životy jsou všem lhostejné, ale představují ho také silné a cílevědomé osobnosti. Tyto osoby jsou velmi často označovány jako slavní lidé.
Z mého hlediska je sláva pouze jakýmsi extrémem, který je ovlivněn především společností, nikoli však samotným člověkem. Tím ale nechci říci, že dotyčná osoba ztrácí na vytváření své slávy jakýkoli podíl. Jistě, své místo ve společnosti si vydobyla těžkou dřinou, rozvíjením talentu či pečlivým studiem svého oboru, ale největší vliv mají média a již zmiňovaná společnost.
To, že za slavnějšího považujeme kdejakého sportovce, než sochaře, malíře, spisovatele či vědce zcela chápu, ale proč tomu tak je? Hlavní důvod hledám ve větším zaujetí lidí pro sport, než pro vědu a umění. Z toho pramení druhý důvod a to rozdílný způsob propagace jednotlivých úspěchů. Pokud vyhraje nějaký sportovec zlatou medaili na OH, pak je zhola nemožné nevšimnout si tuctových titulků ve všech denících, některá periodika dokonce tisknou speciální přílohy. Co se však stane, když někdo objeví něco převratného? Krátká zmínka v hlavní zpravodajské relaci, nanejvýše krátký dokument o novém objevu. O novinách ani nemluvím. Jde zkrátka o to, že dané téma je slabým obchodním artiklem a tudíž zabírá drahocenné místo a čas. K osvětlení prvního důvodu bych zmínil jednu skutečnost. Na světě žije rozhodně méně lidí zasvěcených do tajů vědy, a proto v nás nevzbuzuje takový zájem. Obrovskou roli zde tudíž sehrává nutnost osvojit si určité poznatky. No a uznejte, potřebujeme k pochopení nejsledovanějších sportovních odvětví nějaké specifické poznatky?
Co napsat závěrem? Snad toliko, že sláva patří mezi slasti, které člověku dokáží ukázat nejen vlídnou tvář štěstí, ale občas se k němu velmi rychle otočí zády. A to pak určitě není dotyčnému co závidět.
© Dušan Šustr